Vakcinace proti herpesviróze (CHV, Canine herpes virus) je důležitá, protože daná infekce je jednou z příčin neplodnosti u fen a úhynu štěňat, včetně těch zdravých a silných. Pokud stále nevíte, o jakém viru mluvíme, dočtete se o něm více v dnešním článku.
Psí herpes napadá zvířata bez ohledu na pohlaví, může se objevit jak u psa, tak i u feny. Virus se přenáší ze zdravých jedinců na nemocné při páření nebo kapénkovou infekcí (sekrety z očí, nosu, tlamy).
Co je to herpes neboli CHV?
Herpes u psů je podobný lidskému herpes viru hlavně v tom, že se umí „schovat“ v těle zvířete a následně o sobě dá vědět při snížení imunity v podobě klinických projevů – oparů. Pokles imunity může být vyvolán stresem nebo nemocí.
Herpes je nakažlivý ve své aktivní fázi. Během latentní fáze, kdy virus „spí“ v nervových gangliích, není hostitel infekční a nepředstavuje nebezpečí pro svoje okolí.
U psů se virus množí na sliznicích dýchacích a pohlavních cest. Štěňata se většinou nakazí od matky přes placentu, mohou být také infikována přímo při porodu nebo krátce po něm. Mláďata se pak pochopitelně mohou nakazit i mezi sebou.
Jak poznám, že se jedná o herpes?
Příznakem infekce u dospělých jedinců bývá slabá rýma, která brzy sama odezní. U psů a fen se mohou vyskytnout drobné vyrážky nebo puchýřky na sliznici pohlavních cest. Vzácně se může rozvinout zánět pochvy nebo zánět očí, občas s trvalými následky v podobě vředu rohovky nebo zákalu čočky.
U březích fen napadá virus především placentu a vyvíjející se plody. Může dojít ke vstřebání zárodků, potratu, předčasnému porodu nebo porodu mrtvých či slabých štěňat. Ta často zemřou během několika dní po porodu a příznaky nemoci se nestihnou ani rozvinout. Infekce je tak nebezpečná hlavně pro čerstvě narozená štěňat - mláďata starší než tři týdny většinou přežívají, i když zůstávají po delší dobu infekční pro své okolí. Mezi následky prodělané nemoci patří někdy slepota, jiná závažná postižení očí a nervové záchvaty.
Jak zjistím, že je můj pes hostitelem viru?
V aktivní fázi lze virus identifikovat ze stěru sliznice v tlamě nebo pohlavních cest. Důvěryhodné výsledky poskytuje výtěr spojivkového vaku oka a krevní test. Ani jedna z daných metod nejde použít v latentní fázi, jelikož se virus nevyskytuje ani v krvi, ani na sliznicích. U štěňat proto často dochází k identifikaci viru až po úhynu, neboť při pitvě jsou vidět charakteristické změny na vnitřních orgánech.
Jako reakci na virus je psí organismus schopen vyprodukovat protilátky, které bohužel v těle nezůstávají dlouho a neposkytují tak dlouhodobou ochranu před novým onemocněním. Žádná specifická léčba CHV v současné době neexistuje.
Jak na prevenci CHV?
Důležitá je celková hygiena prostředí a dobrá pohoda chovaných zvířat, minimalizace stresu a snížení rizika přenosu různých infekcí. Virus je citlivý na běžné dezinfekční prostředky a hůře se množí při teplotách nad 36°C.
Na trhu je současně dostupná vakcína Eurican Herpes 205, vyvolávající aktivní tvorbu protilátek v krvi, které sice nejsou schopné 100% zabránit infekci, ale snižují riziko rozvoje klinických příznaků a úmrtí mláďat. Vakcinace je převážně doporučována březím a hárajícím fenám, měla by se opakovat při každém dalším krytí feny.
Schéma vakcinace vypadá následovně:
1. aplikace na začátku hárání nebo 7-10 dní po krytí
2. aplikace 1-2 týdny před očekávaným datem porodu.