EnteroZOO
vrátí Vašeho mazlíčka zpět do formy
Přeskakovat překážky, trávit hodiny na vzduchu ve společnosti svého majitele, hodně běhat a ještě za to všechno dostávat odměny. To je snem snad většiny pejsků, neboť pro naše čtyřnohé kamarády je aktivní pohyb tou nejpřirozenější věcí. O čem je řeč? Přece o agility, kynologickém sportu, který má u nás velkou řadu příznivců a dokonce své sportovní kluby.
Pojďme se detailněji podívat na to, proč je pro psy tak prospěšný a která plemena obvykle dosahují nejlepších výsledků. O tom všem více v dnešním článku.
Agility, jakožto kynologický sport, se poprvé začal trénovat ve Velké Británii na konci 80.let XX století. V Čechách se však začal rozvíjet trochu později. Konkrétně datujeme jeho počátky do roku 1991, kdy čeští kynologové vyjeli na návštěvu k západním sousedům. Ze začátku byly agility považovány spíše za zábavnou aktivitu, která mohla zpestřit psí život a zároveň zlepšit komunikaci zvířete s majitelem. Časem se agility transformovaly do samostatného sportovního odvětví. Zajímavé je, že tyto cviky a triky se psem zvládají i malé děti.
Agility jsou podobné koňské překážkové trati nazývané parkur. I zde pes musí uběhnout předem určenou trať s překážkami. Hodnotí se dodržení tratě, zvládnutí překážek a celkový čas. Majitel psa je po celou dobu pochopitelně přítomen, avšak „sportovec“ běží bez vodítka a obojku – předpokládá se proto jeho absolutní poslušnost. Teprve poté, co pejsek samostatně zvládne celou trať, může být odměněn pamlskem (za hranicí parkuru).
V agility existují tři anglicky pojmenované velikostní kategorie: small, medium a large, což v překladu znamená „malý“, „střední“, „velký“. Každý pes tak může soutěžit pouze ve své velikostní kategorie. V současnosti můžou soutěžit psi z libovolných plemen avšak musí být starší 18 měsíců.
Předseda Klubu Agility ČR Stanislav Mašek upozorňuje, že nelze jednoznačně říci, která plemena jsou pro tento sport nejvíce vhodná. Vše záleží na tom, jaký vztah dokáže majitel, tedy psovod se svým čtyřnohým kamarádem navázat a do jaké míry chápe charakter zvířete a jeho potřeby. Základní podmínkou je, aby psa skutečně bavilo zdolávaní překážek a pohyb. Existuje ovšem řada typických „agility plemen“ jako border kolie, jack nebo parson russel teriér, belgický ovčák malinois a šeltie. Tito pejsci mají spolupráci s člověkem zkrátka zakotvenou v genech a proto většinou dosahují nejvýznamnějších úspěchů. Agility se však můžete cvičit i rekreačně – stále je to skvělý způsob, jak upevnit vztah „pes-majitel“.
Pejska lze začít připravovat na kariéru v agility již od ranného věku, ale pouze formou zábavné hry. Měl by se tak postupně naučit soustředit se v rušném prostředí, poslouchat a reagovat na různé povely. Důležité také je, aby se trénink prováděl pod dohledem zkušeného trenéra, nikoliv pouze samostatně. Odborník totiž může upozornit na chyby ve výcviku, kterých si psovod sám nevšimne.
V České republice agility sport zastřešuje Klub Agility ČR (http://klubagility.cz/), na jehož stránkách lze najít veškeré aktuální informace o závodech a přípravě psa na jednotlivé zkoušky.